středa 2. července 2014

18. kapitola

Šla s námi. Jako obvykle byla divoká a zlá, dokonce i jen s šepotem a vynutila si svou účast na cestě. Will se s ní nehádal, od chvíle, co byla nemocná. Nesnášel poslouchání jejího šeptajícího křiku. Hihňala jsem se, když jsme sledovala ten výjev. Cítil se špatně a ustoupil.
Naše skupina směřující k útočišti byla větší, než bylo potřeba. Bernie šel kvůli Anně a Star. Jake šel ze stejného důvodu. Allan šel, protože jsem nechtěla, aby byl sám s Mary a dětmi. Leo zůstal. Meg ho objímala a mačkala a prosila ho, aby zůstal. Tak hodně, jak jsem nesnášela ho tam nechat, jsem byla ráda, že je s Mary a dětmi.

Vypadal naštvaně a nepředstavovala jsem si, že to bude dlouho, než znovu uvidím jeho legrační tvář znovu. Nezůstane dlouho v chatě beze mě.
Došli jsme k hranicím, kde byly stráže.
Will zapískal a stráž zapískala zpět.
„Ahoj, Wille!“ Zakřičel dolů.
Odfrkla jsem si. Ve své hlavě jsem pořád ten divoch, který utekl z města.
Dorazili jsme do tábora a okamžitě se staly dvě věci. Star objímali a na mě se mračili.
Jake do mě strčil. „Jsi jako zlá nevlastní sestra.“
Zavrčela jsem na něj. Zasmál se a pohladil mě po hlavě.
Jedna z žen přišla ke mně a usmívala se. „Jak se máš, Em.“
Věděla jsem, že to byla jedna z matek z farem. Táhla s sebou malé monstrum. Křičelo.
Slabě jsem se usmála. „Dobře.“
Podívala se na Willa, který všemu šéfoval a začervenala se. „Už se s někým usadil? Slyšela jsem, že je sám a vím, že vy dva jste přátelé.“
Cítila jsem, jak mi červenaly tváře. Byla tak krásná a normálně bych jí dala facku jen za to, co řekla. Ale to křičící dítě mě donutilo zavrtět hlavou a nasadit zlý úsměv, „Ne. Ne a miluje děti.“
Jake zakašlal.
Dívala se nás oba. „Ou, skutečně? Myslíš, že si mě pamatuje?“
Jake přikývl. „Pamatuje. Jsem si tím jistý.“
Anna nás sledovala s vyděšeným výrazem na tváři. Dívka se otočila. „Díky, Em.“
Přikývla jsem a bojovala jsem s dalším zlým úsměvem, který se mi dral na rty.
Anna do mě strčila. Podívala jsem se na ni. „Hej. Někdy je protivný. Zaslouží si to.“
Zavrtěla hlavou a odešla. Jake se smál. „Ty máš ale smysl pro humor.“
Ukázala na dávku, která přicházela k Willovi. „Víš, že si bude myslet, že jsem také začala žárlit.“
Jake zůstal blízko u mě, když Will odpovídal na otázky a seznamoval lidi se Star.
„Víš, že jsou pro sebe jak stvoření,“ řekl Jake tiše.
Když jsem viděla, jak je ona jemná a sladká a všichni se s ní cítí pohodlně a jak on je drsný a rázný a všichni ho respektují, musela jsem souhlasit.
Vzhlédla jsem k Jakeovým modrým očím a usmála jsem se nad způsobem, jakým se leskly.
Uculoval se. „Jednoho dne uvidíš, že já a ty k sobě sedíme víc.“
Zamračila jsem se. „Jsi se Star.“
„Nikdo ve skutečnosti není se Star. Je to jako když říkáš, že jsi s Willem. Nikdo nemůže vlastnit nic tak velkomyslného.“
Nevěděla jsem, co to slovo znamená. Téměř mě zajímalo, jestli on ví, co říká.
„Jsou větší než jedna osoba. Podívej se na ní, směje se a flirtuje a je přátelská. Dělá celou tu skupinu lidí šťastnou. Je jako Matka-nějaká z dřívějška. Ta jeptiška, co cestovala kolem a léčila nemocné a krmila je a tak.“
Pokrčila jsem rameny. „Já nevím. Nejsem katolík.“
Protočil oči. „Každý ví, kdo byla.“
Začala jsem ignorovat jeho slova a všímala si tváří, které mluvili s Willem. Jejich oči mě propichovaly. Založil si ruce na hrudi. Začínal být naštvaný. Ruce se mu stočily do pěstí. Náhle se ukázala Star a usmívala se a dotýkala se jejich rukou a Willových. Zavrtěla hlavou a oni začali dávat pozor na to, co říká.
„Myslíš, že se baví o mně?“ Zeptala jsem se nervózně.
Jake přikývl. „Ou, sakra že jo.“ Sledoval je také. Allan byl pryč. Nadávala jsem se a hledala jsem ho.
Bernie byl také pryč.
Povzdechla jsem si a uviděla Annu vedle Willa a Star. Měla stejnou přátelskou osobnost jako Star, ale stejně zdravý rozum jako Will.
Podívala jsem se na Jakea. „Musíme najít Allana a Bernieho.“
Ukázal. „Bernie je támhle. Mluví s chlapem vedle Willa. Zdá se, že je v tom.“
Prohlížel stany a stromy a za chvíli ukázal. „Allan je támhle. Baví se se ženou s dítětem.“
Postavila jsem se na špičky a sledovala ho, jak s ní mluví. Vypadala, že je jí přes dvacet.
Jake se zašklebil. „Ewww, snaží se ji sbalit. Vždyť má dítě. Co to sakra?“
Ukázala jsem na cestu. „Chceš jít plavat?“
Přikývl a odešli jsme. Došli jsme nakonec cesty k plochému kameni a žaludek mě bolel, jako kdybych dělala něco špatného. Pocit viny byl zpět. Ohlédla jsem se na Jakea, který si sundával triko a setřásla ten pocit.
„Otoč se.“ Udělal to a já si stáhla kalhoty, košili a boty a skočila do vody ve spodním prádle. Voda byla úžasná.
Slunce zapadalo, ale horko dne tu stále bylo. Nikdy doopravdy neodešlo.
„Voda je teplejší,“ řekl.
Ignorovala jsem ho a plavala jsem kolem. Voda je nejčistší pocit, co znám.
Jake mě pocákal. Cákala jsem zpátky.
Skočil na mě a potopil mě. Kopala jsem a snažila se odplavat pryč. Chytil mě za nohu a přitáhl zpátky.
Vynořila jsem se pro vzduch a uviděla Willa stát na plochém kameni. Jake mě znovu potopil. Pocit viny se okamžitě vrátil znovu.
Tvrdě jsem Jakea kopla a vynořila se pro vzduch. Jake se vynořil a chytil mě rukama kolem mého nahého hrudníku. Stáhl mě dolů do vody, vrčel jako medvěd. Viděla jsme zavířit vodu a věděla jsem, že se Will potopil. Vyplavala jsem se nadechnout. Jake se smál. Rozhlédla jsem se. „Skočil Will do vody?“
Otřel si tvář. „Neviděl jsem ho.“
Můj dech se zdál tak hlasitý, měla bych být v klidu a čekat, až se Will vynoří. Neviděla jsem ho.
„Skočil sem?“
Jake zavrtěl hlavou. „Neviděl jsem ho.“
„Viděla jsem ho na břehu a pak se voda zavířila. Myslíš, že zadržuje dech?“ Panika mi začala plnit hlas.
„Ne takhle dlouho.“ Plavali jsme k okraji jezera, ale nebylo tam nic než naše oblečení a plochý kámen.
Podívala jsem se na něj. „Myslíš, že si něco myslel?“
Zamračil se. „Plavali jsme. Nic jsme neudělali.“
Přiblížil se ke mně, příliš blízko. Sklopila jsem pohled ke svým prsům a zavrtěla jsem hlavou. „Dívej se jinam. Chystám se vylézt.“
Otočil obličej jiným směrem. Vylezla jsem ven a natáhla jsem si košili. Tmavé triko mě zakrylo. Když jsem si natáhla kalhoty, viděla jsem ho, jak se dívá. Ukázala jsem. „Řekla jsem, dívej se jinam.“
Zasmál se. „Trvalo ti to moc dlouho.“
Přimhouřila jsem oči. „Pospěš si. Začíná se stmívat a mládež přijde dělat bordel, až zapadne slunce.“
Pokrčil rameny. „Možná chci dělat bordel.“
Rozhodila jsem rukama ve vzduchu. „Co máš za problém? Už si pohráváš se Star.“
Zasmál se. „Ani ji nemáš ráda.“
Zavrtěla jsem hlavou. „To není fér. Ani ji neznám. Na tom nezáleží, je to má sestra a tvůj bratr a já jsme… no, ty víš.“
Postříkal mě vodou. „Co, Em? Co jste vy dva?“
„Je to můj přítel, myslím.“
Zasmál se. „Miluju, jak jsi divná.“
Otočila jsem se a odešla jsem od něj. Dupala jsem po cestě. Dostala jsem se do poloviny, když šel směrem ke mně Will. Pořád vypadal naštvaně. Polkla jsem. „Ahoj.“
Založil si ruce na své obří hrudi. „Poslala si ženu s dítětem na mě, aby ses mohla vyplížit a potápět se s mým bratrem?“
Brada mi klesla. Uvědomila jsem si, že to vypadá, že by to mohlo souviset. Nervózní zachichotání opustilo mé rty. „Není to, jak to vypadá.“
Jake přišel po cestě za mnou. Slyšela bych ho z kilometru. Postavil se moc blízko, stále z něj kapala voda. Willovy oči se zvedly přímo k jeho za mnou.
„Co děláš?“ Zeptal se Jakea.
„Byl jsem si zaplavat, snažil jsem se svést tvou přítelkyni, aby se se mnou prala nahá. Však víš, normální věci.“
Will zatnul čelist. „Proč se nejdeš podívat, kde je tvá přítelkyně?“
„Proč, chceš s ní znovu spát?“
Willův obličej cuknul. Jake do mě strčil, jak kolem nás procházel. Tep uvnitř mě zuřil. Viděla jsem pravdu v jeho tváři.
Ustoupila jsem.
Nepohnul se.
„O můj Bože,“ najednou mi bylo zle.
Vrtěl hlavou tam a zpátky.
„Kdy?“
Vypadal špatně.
Cítila jsem horké slzy ztékat z mých očí. „O Bože, to bylo potom, co jsme se potkali, že ano?“
Nechala jsem mu dost místa, ale chytil mě za paži. „Zlato, není to, co si myslíš.“
Vytrhla jsem ruku z jeho sevření, ale chytil mě silněji. Sklouzla jsem, upustila jsem boty, luk i toulec. Klesla jsem na kolena do špíny.
Viděla jsem, že se jeho ruka třásla. Chtěl mě chytit a třást semnou a donutit mě poslouchat, ale neudělal to. Kleknul si také a začal zvedat mé věci.
„Bylo to, když jsi byla na chovné farmě,“ jeho hlas byl prázdný.
Zavrtěla jsem hlavou a zacpala jsem si uši svými špinavými prsty. „Nechci to vědět.“
Hrubě mě popadl za ruku. „Byla to chyba. Věděl jsem to už tehdy. Moc jsem pil. Myslel jsem, že jsi navždy pryč. Byla to chyba. Myslel jsem, že se nedostaneš ven ani za milion let. Věděl jsem, že bys neopustila Annu. Viděl jsem to uvnitř. Věděl jsem, že jsem tě tam poslal. Nechal jsem tě jít, aby má sestřička nezemřela sama.“
Vytrhla jsem svou ruku z jeho. „Ale lhal si.“
Když mluvil, vypadalo to, že jeho slova chutnají zle. „Nikdy jsem to nechtěl udělat. Spal jsem ve svém stanu a ona přišla. Nikdy jsem ji tímto způsobem nechtěl. Bylo mi zle z toho, co jsem viděl, že ji provedli na farmě a udělal jsem stejnou věc. Využil jsem ji. Nikdy jsem ji nemiloval. Je mi z toho zle.“
„Ale lhal si. Lhal si, že jsi neměl sex s mou sestrou.“ Ta slova bylo pro mě špatná.
Sklopil pohled, vrtěl hlavou. „Nemyslel jsem si, že bys to pochopila.“
Hrubě jsem si vzala svůj toulec, luk a boty. „No, nepochopila.“
Vzhlédl. „Zlato, neopouštěj mě. Prosím.“
Zamračila jsem se na něj. „Musím dokončit práci, co musím udělat. Nemůžu tě opustit. Musím zabít Marshalla a svého otce.“ Polkl, vypadal nadějeplně, ale odstřihla jsem ho. „Ale my dva, to je konec.“
Oddupala jsem od něj. Sáhl po mě. Vytáhla jsem šíp, upustila boty a toulec ve stejné chvíli. Natáhla ho a vypustila, jeho špička se mu zaryla do ramena. Zakřičel. Vytáhla jsem další šíp a vyběhla jsem kopec. Vstal a běžel za mnou, otočila jsem se a tvrdě ho natáhla. Vylézal nahoru s mým šípem od krve v rameni. „Tohle není konec.“
Kývla jsem hlavou. „Je.“
Jeho modré oči byly ledové. „Tak vypusť ten šíp.“
Zavrtěla jsem hlavou. „Nenuť mě.“
Naklonil se blíž. Paže a ruce mě pálily. Uvolnila jsem napětí, sklonila jsem paže a šíp.
Ještě víc se ke mně naklonil. „Pokud potřebuješ čas se přes to dostat, dobře. Ale já si nehraju. Miluju tě. Máš celé mé srdce.“
Povzdechla jsem si, sklopila jsem pohled. „Wille, ty nemáš srdce. Jsi přesně jako všichni ostatní muži kolem, kromě Bernieho a Jakea. Dokonce si nejsem jistá ani Jakeem.“
Otočila jsem se a odešla jsem na kopec s lukem. Ani jsem se nevrátila pro toulec a boty.
Vlezla jsem do stanu, který jsme s Annou používali minule a stočila se do peřin. Dorazila o chvíli později a objala mě.
„Teď už to víš, že ano?“ Zašeptala mi do tváře.
Funící jsem přikývla.
„Alespoň nikdo nezemřel, Em.“
Přikývla jsem. Byla tak podobná Berniemu.
Objala jsem ji a poslouchala jsem hudbu, která začala u ohně. Slyšela jsem Jakea a dívku zpívat. Anna začala chrápat, což nedávalo smysl, když nemohla vydávat jiné zvuky.
Pak jsem uslyšela zvuk stanového zipu. Posadila jsem se připravená bojovat, ale byl to jen Will. Položil mé boty a toulec a vlezl dovnitř. Zavrtěla jsem hlavou a ukázala jsem na dveře. „Jdi.“ Zašeptala jsem.
„Vyslechni mě, prosím.“
„Ne.“
Připlížil se ke mně, vůbec neposlouchal. Lehl si na můj polštář. „Podělal jsem to tak hodně. Vím, že jsme spolu tenkrát nebyli a ty jsi měla víc ráda Jakea. Nemyslel jsem si, že u tebe mám šanci. Udělal jsem takovou chybu, líbat tě v lese ten den, co jsme se poprvé potkali. Prostě jsem musel. Nevím proč. Choval jsem se jako arogantní zmetek. To nejsem já.“
Zavrtěla jsem hlavou. „Nechci to slyšet.“
„Okamžitě jsem tě měl rád. Víš, jak říkají o lásce na první pohled? Myslím, že to bylo tohle. Najednou jsi tu byla s tím obřím vlkem a se zlým úšklebkem a nevrlá. Byla jsi divoká a bláznivá, ale ve stejnou chvíli nejloajálnější osobou, kterou jsem kdy potkal. Byla jsi připravena zemřít pro lidi, o které ses starala. A pak, když jsi řekla, že víš, kde je moje rodina, skoro jsem tě políbil.  Byla jsi připravená zemřít pro mou rodinu. Choval jsem se jako blbec. Uviděl jsem tvůj výraz, když jsi viděla Jakea a byl jsem naštvaný. Věděl jsem, že se tam dostal přede mnou a že je lepší muž. Zasloužil si tě a já ne. Podělal jsem to.“
Jeho slova byla pěkná, nutila mě něco cítit, ale nebylo to dost. Zavrtěla jsem hlavou. „Je mi to líto Wille. Tohle nemůžu.“
Posadil se a přitáhl si mě k sobě. Bojovala jsem, ale on mě držel. Horké slzy tu byly znovu. Vzlykala jsem do jeho košile a nesnášela se za to, že jsem ho nechala dotýkat se mě. Když jsem ucítila, že jeho stisk povolil, zašeptala jsem. „Miluju Jakea. Vždy jsem ho milovala.“ Byla to lež, ale potřebovala jsem, aby mě nechtěl. Potřebovala jsem, aby odešel a nechal mě samotnou.
Místo toho mě objal. „Vím, že lžeš. Viděl jsem vás dneska plavat. Vím, že jsi vypadala vyděšeně, když jsi mě viděla. Bála ses, co si budu myslet, i když jsi poslala tu dívku, aby mě sbalila.“
Zavrtěla jsem hlavou. „Je mi líto, že jsem tě střelila, ale nechci tě.“
Políbil mě na čelo a zvedl se. „Chci tě dost za nás za oba v tuhle chvíli. Přišel jsem ti také říct, že máme dobrou skupinu lidí, kteří s námi půjdou po Marshallovi. Zítra odcházíme. Star to udělala možným. Přestaň ji nesnášet.“
Zavrtěla jsem hlavou. „Je to má rodina. Jediná skutečná, která mi zbyla. Nikdy mi nelhala.“
Podíval se na mě. „Víš, ta věc, co ti tvůj otec podával, když umíral a říkal, že si ji máš vzít? Zlato, to bylo jeho srdce. Dal ti své srdce a jeho naději a lásku. To je to, co bylo v jeho ruce.“ Naklonil se a chytil mě ruku. „Vezmi si moje také.“ Pustil mě a odešel ze stanu. Zvuk zipu mě bolel. Chtěla jsem, aby zůstal.
Chytila jsem polštář a snažila se tu bolest zahnat. Anna pootevřela oko. „Já jsem tvá rodina, pako.“
Přikývla jsem, když mi slzy stékaly dolů po tváři. „Já vím. Promiň. Byla to střela po něm a ne po tobě.“
„Já vím… donuť ho čekat. Zaslouží si trpět, než mu odpustíš.“
Zamračila jsem se na ní. „Co tě nutí myslet si, že mu odpustím?“
Usmála se. „V romancích tvé babičky si nakonec vždycky odpustili, po takovém srdcebolu.“
Hořce jsem se zasmála. „Stvořila jsem monstrum. Nikdy jsem ti neměla říkat, ať čteš tu zatracenou knihovnu.“
Zazubila se. „Jak jinak bych se naučila o lásce?“
Protočila jsem oči. „Ne ode mě, to jsem si sakra jistá. Četla jsi Outlander od ženy jménem Gabaldon?“
Přikývla. „Jo.“
Povzdychla jsem si. „Přála bych si, aby byl Will víc jako Jamie.“
Vzdychla a zašeptala zpět. „Myslím, že všechny si přejeme takového muže.“
Zavřela jsem oči a bojovala se sny o zítřku.


KONEC

Žádné komentáře:

Okomentovat