čtvrtek 19. června 2014

15. kapitola

Na desáté písknutí přiběhl z lesa. Založila jsem si ruce na bokách a on upustil zajíce z tlamy.
Skočil do zadní části dodávky. Vyšplhala jsem zpátky tam, kde jsem seděla a posadila jsem se zády k zadnímu okýnku. Vítr v mých vlasech a jeho srst pod mými prsty mě nutilo cítit. Že všechno by mohlo být znovu v pořádku.

Bojím se, že až se dostaneme k Berniemu, Jake a Star budou mrtví nebo unesení. Hodně se teď bojím. Moje „my“ je teď příliš velké a nemůžu je udržet všechny v bezpečí. Naklonila jsem se k Leovi a vzpomínala, jak lehké to bylo, když byl jen on moje „my“.
Když jsme se tam dostaly, mé nejhorší strachy se splnily – Bernieho dům byl vyrabovaný.
Klesl na kolena, když to uviděl. Anna pořád spala na zadním sedadle dodávky. Běhala jsem po celém domě. Každá zásuvka byla vytažená, každý kousek nábytku byl na kousky a roztahaný kolem. Vypadalo to jako nájezdy, které se stávaly na začátku, když v lidských domech stále byly věci. Teď se to stávalo méně; všechno bylo buď vyhozené do vzduchu nebo rozebrané.
Bernie se houpal tam a zpět. Viděla jsem miliony věcí proplouvat jeho v jeho očích. Podíval se na mě a já to uviděla. Vinu.
„Kde je úkryt?“ Zeptala jsem se.
Chtěl mi říct, ať jdu někam – viděla jsem to v jeho očích. Místo toho ukázal na kuchyni. „Skříňka vedle lednice má v sobě západku. Otevírá to dveře.“
Běžela jsem tam. Otevřela jsem skříňku a šátrala jsem kolem. Západka byla dobře schovaná. Zmáčkla jsem ji a opustila skříňku. Běžela jsem dolů po schodech. V krku mi pulzovalo jako kdyby mi v něm bilo srdce.
Dole jsem zabouchala na dveře. „Jakeu! Star!“
Znovu jsem zabouchala a zakřičela. „Lidi! Tady Emma!“ Leo stál vedle mě a drápal na dveře.
Otevřely se s těžkou ránou a hlasitým zavrzáním. Jake vypadal zmateně. „Jsou pryč?“
Přikývla jsem. „Asi. Kdo to byl?“
Polkl. „Marshall.“ Podal mi luk.
„Je vzhůru?“
Jake přikývl. „Jo. A Očividně sem Star jednou nebo dvakrát sledoval. Věděl přesně, jak se sem dostat. Volal nás všechny. Měl s sebou vojáky.“
Star vypadala vyděšeně. „Je můj bratr s tebou?“
Přikývla jsem. Usmála se. „Je Anna v pořádku?“
Zavrtěla jsem hlavou, otočila jsem se a vyběhla jsem schody. Bernie stále naříkal nad svým domem. Štval mě až do té míry, že jsem ho chtěla zabít. Chytila jsem luk a odběhla jsem k dodávce.
Will obešel dům. „Nikdo tu není.“
Podívala jsem se do lesů. „Byl to Marshall a armáda.“
Al zavrtěl hlavou. „To on by nikdy neudělal.“
Zavrčela jsem. „ANI PRO VOLNÝ VSTUP K ŽITÍ VE MĚSTĚ S JEHO DIABETEM?“
Zastavil se. „Nevěděl jsem o tom.“
Dupala jsem kolem, přecházela. „Co když ví o mé chatě? Co když jsou Sarah, Meg a Mary v nebezpečí? Co když prodal všechny lidi v táborech?“ Ukázala jsem na Allana. „Co když jim řekl, kam jsme šli?“
Will mě popadl za paži, zatřásl se mnou. „PŘESTAŇ! TO ANI NEDÁVÁ SMYSL!“
Vytrhla jsem se mu. „TY PŘESTAŇ! VRÁTÍM SE ZPÁTKY DO SPOKANE!“
„NĚKDY MĚ DOHÁNÍŠ K ŠÍLENSTVÍ!“
Podívala jsem se na něj. „NÁPODOBNĚ!“
Vztekle si projel rukama vlasy a zhluboka dýchal. „Tábory jsou pravděpodobně v nebezpečí. Není nic, co s tím můžeme dělat. Ne nyní. Chata je pravděpodobně v pořádku.“
Leo byl zpátky, strkal do mě. Zakňoural. Podívala jsem se na Annu na zadním sedadle. Mávala, ale její oči byly uvnitř téměř mrtvé. Pořád vypadala nemocně.
Přiskočila jsem k ní. Objala mě, když Will objal nás. Jake přiběhl a křičel. „Anno!“ Přidal se také. Byla jsem k ní přimáčknutá. Třásla se, ale žádný zvuk z ní nevycházel, ani divné skřeky.
Podívala se na mě.
Políbila jsem ji na tvář. „Je mi to líto.“ Zavrtěla hlavou.
Všichni jsme ustoupili, abychom jí udělali prostor a Jake ji zvedl. Těsně ho objala, když jí tiché slzy stékaly po tvářích. Nemohla jsem uvěřit, že je naživu. Ani mě nezajímalo jak naživu, což bylo sobecké.“
Leo vyskočil na Jakea a obalil tlapy kolem ní.
Poprala se s Jakeem a nechala Lea ji pořádně obejmout.
„Je to velmi unikátní zvíře, Lainy.“
Podívala jsem se na Ala a usmála jsem se. „Jmenuju se Emma.“
Zamračil se. „Ou.“
Will se na mě rozzlobeně podíval. Vrátila jsem mu to. „Jaký je plán?“
Zavrtěl hlavou. „Nevím. Riskneme cestu do chaty a zavedeme všechny tam nebo zamíříme do tábora a pokusíme se získat tolik lidí, kolik bude možné? Nebo prostě půjdeme do města tak, jak jsme, se všemi bombami, které Bernie může vyrobit.“
Poškrábala jsem se na hlavě. „Já navím. Ale nemůžeme zůstat tady.“
Will se hořce zasmál. „Takže dnes v noci pod širákem?“
Přikývla jsem a zamířila dovnitř najít použitelné věci.
Bernie seděl na zadním sedadle s Leem a se mnou, když jsme odjížděli od jeho krásného sídla.
Podívala jsem se na něj a pokrčila jsem rameny. „Vím, jak se cítíš.“
Podíval se na mě s prázdným výrazem.
Přikývla jsem. „Vím. Jednou jsem s nimi čelila stejnému rozhodnutí. Pomohla jsem jim a celý můj život se rozpadl na kousíčky.“
Povzdychl si. „Tak to asi ano. Alespoň jsou všichni stále naživu.“
Podívala jsem se dozadu okýnkem na dívku v bílém, která vypadala jako duch a která bývala má nejlepší kamarádka, a přikývla jsem. Necítila jsem, že ještě je.
Dojeli jsme k základně hory, kde byla farma, a začali jsme šplhat do lesů. Bernie se ohlédl na dodávku a zasténal.
Will ho poplácal po zádech.
Jake nesl Annu.
Podívala jsem se na rozbitá vozidla a suť. „Můj otec je tam někde.“ Úbočí, na kterém jsme, je kopec, po kterém jsem utíkala. Záblesky větví, které mě švihaly do obličeje a výkřiky uvězněné v mém hrdle, mi prolétly myslí.
Podívala jsem se na kostry aut a odvrátila jsem se.
Will vzal mou ruku do své a táhl mě nahoru do kopce.
Držet se ho bylo pro mě jako kotva, která mě poutala s tímto životem. Měla bych být vděčná za tento moment; Anna je naživu, Jake je naživu a krásně se usmívá na Star, Will mě drží za ruku, dává mi víc, než si můžu představit. Víc, než jsem si kdy představovala, že budu mít.
Leo se na mě podíval. Usmála jsem se a podala jsem mou zbraň Willovi. Vytáhla jsem svůj toulec a luk a rozeběhla se s ním napřed. Pohybovali jsme se po lese jako vždycky. Poslouchali jsme zvuky stvoření – zvuky, které vydávaly jako varování.
Zvládli jsme to na louku přesně před farmou a zastavili jsme se. Rozhlédla jsem se, když Leo kroužil. Kroužil zpátky a já viděla, jak se jeho uši škubou. Nevrátili se zpět. Nevypadal vystrašeně.
Vypadal spokojeně. Cítil známý domov a mír, který jsme našli v horách, které nás obklopují.
Ostatní dorazili tam, kde jsem seděla na kládě a poslouchala ptáky.
Will se usmál. „Vypadáš povědomě.“
Zamračila jsem se na něj. „Co to znamená?“
Zavrtěl hlavou. „Už jsem tuhle dívky dlouho neviděl. Dívku, která vypadá spokojeně.“
Podívala jsem se na Jakea a ušklíbla jsem se. „Tvá rodina zná způsob, jak mi vzít můj klid.“
Jake zavrtěl hlavou. „Musíš se přes to přenést.“
Zasmála jsem se. „Ne.“
Star vypadala zmateně.
Usmála jsem se na Bernieho. „Vítej v mém světě.“
Jeho rty se zkroutily odporem. „Kde budeme spát? Kdy přestaneme chodit? Moje nohy mě zabíjí.“
Will se zasmál. „Vy lidé z města jste celkem zpohodlněli.“
Al se na něj podíval. „Pokud si to pamatuju správně, měl jsi to rád pohodlné.“
Willovy oči se zaleskly. „To bylo před dlouhou dobou. Dávám přednost přírodě před lidmi v téhle chvíli.“
Protočila jsem oči. „Pořád má radši stan než hvězdy.“
Anna se vlastní silou dopotácela k místu, kde jsem seděla.
„Jak ti je?“
Zavrtěla hlavou.
„Pořád malátně?“ Zeptala jsem se.
Přikývla. Podívala se na mě  a mé srdce se zlomilo. Objala jsem ji. Bernieho tmavé oči také vypadaly zlomeně.
Al vypadal zmateně.
Jsme smutná skupina lidí. Star vybalila jídlo a pití z batohů. Vzala jsem si od ní zabalenou tyčinku. Nějakou dobu už jsem neměla balené jídlo.
Šustění při otevírání mě donutilo vzpomenout si na svačiny, které jsem mívala k obědu ve škole.
Anna otevřela svou a ukousla si. Polkla a já jsem viděla, že ji to stálo větší úsilí. Vzala jsem pití a podala jí ho. Jemně se usmála.
Byla jsem naštvaná.
Uvědomila jsem si to, když se světlo dotklo jejích modrých očí a já stále viděla slabě růžovou v jejím bělmu. Byla jsem brutálně naštvaná. Chtěla jsem se zabíjet věci drsným způsobem. Nemohla jsem to vypustit. Ruce se mi třásly, když jsem myslela na jeho hlas. Byl tam. Měla jsem zbraň a byl tak blízko a já ho nechala vystrašit mě. Pořád jsem ten srab, který se k ní otočí zády.
Snědla jsem svou tyčinku a sledovala ji, ujistila jsem se, že se nezadusí. Bude tu pomsta. Rozhodla jsem se mezi sousty a sledovala ji, jak polyká.


5 komentářů:

  1. Jsi vážně zlato. Tato autorka je vážně bezvadná. A ty to perfektně překládáš. Díky.

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za další kapitolu. Je to jako vždy perfektní.

    OdpovědětVymazat
  3. Mockrát děkuji za překlad další kapitoly. Super.

    OdpovědětVymazat
  4. Ďakujem za preklad. :-) Lenka

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za další překlad. Katka

    OdpovědětVymazat