sobota 7. června 2014

10. kapitola

První věc, kterou Karl ucítil, když přišel k sobě, bylo teplo – krásné, nádherné teplo, které ho celého vyplňovalo. Možná, že jsem spolkl slunce, pomyslel si a zasmál se sám sobě. Legrační, jak prapodivné věci vás napadají, když jste na pokraji smrti...
Na pokraji smrti?
Myšlenky se mu tísnily kdesi na okrajích mysli a on nebyl schopen je zachytit. Zasténal. Do uší ho udeřil silný, Cockneyský dialekt, který ho zase přiblížil o kousek blíž realitě.
"Vstávej – vstávej, probuď se a zař, můj synu – buď vítán ve svém novém životě!"
Pomalu otevřel oči – pomalu, neboť si nebyl jistý, co za scéna ho přivítá.
Co to proboha...?

A právě v tu chvíli se mu všechny myšlenky vypařily z hlavy, protože sám sebe přistihl, jak třeští oči na pár obřích, bělostných křídel.
Sjel po nich od stropu až dolů, jen aby zjistil, že patří muži, který vypadal jako stárnoucí rocková hvězda.
"Jsem mrtvý," zamumlal ochraptěle. "Jsem setsakramentsky mrtvý."
"Ne, můj synu, nejsi mrtvý."
Opatrně se kolem sebe rozhlédl. "Ale jsem v márnici."
"To ano, ale nejsi mrtvý."
"Zníte jako Alan Sugar."
"Už mi to říkali, ano." Ten...anděl...? Zkřížil ruce na prsou.
"Vy jste –"
"Anděl? Ano. Můžeš mi říkat Gwaine."
"Vypadáte jako Roger Daltrey."
"Cože, to musí všichni andělé vypadat jako prudérní dvacítky?"
Na tohle žádnou odpověď neměl, a proto se raději pokusil vstát. "Eh... to bolí."
"No, tvá duše byla téměř vytržena z těla sukubou – takže, technicky, bys měl být mrtvý. Děkuj Bohu, že nejsi až tak úplně lidský."
"Nejsem? Sukubou?" Veškeré vzpomínky na události z té poslední noci se mu vrátily všechny najednou. "Elena!" Vyhrabal se ze stolu a klopýtl.
Anděl ho popadl za paži. "Uklidni se. Potřebuješ pár minut sám pro sebe."
"Co se jí stalo? Je v pořádku?"
"No, záleží na tom, co myslíš tím v pořádku. Přežila to."
"Díky Bohu."
"A je tolik sžírána žalem a slepou zuřivostí, že pokud něco hodně rychle neuděláme, stane se z ní plnokrevný Shanka démon."
Karl cítil, jak mu vymizela všechna krev z obličeje. "Jak se to mohlo stát?"
"Vysvětlím ti... " odmlčel se.
"Tak do toho."
"Jo… no... možná, že by sis chtěl kolem sebe hodit tuhle přikrývku."
Podíval se na své nahé tělo. "Aha, no dobrá." Popadl přikrývku, na kterou ukazoval Gwain a omotal ji kolem sebe, jak nejlépe to dokázal.
"Okej... musíš získat přístup k Akashic Records. Víš kdo to je?"
"Myslím, že se o nich Elena jednou zmínila. Jsou něco jako Bible, nebo tak něco."
"Ha! Jo, pokud by tedy Bible měla velikost Mount Everestu a, víš, byla kompletní. The Akashic Records, to je celý příběh, můj milý hochu. Cokoliv se kdy stalo ať už na zemi nebo v nebi, je tam zapsáno. A nyní, možná že je to divný pocit – ale prostě jsi toho součástí."
Karl přikývl.
Ten anděl – Gwain – k němu přistoupil, vzal jeho tvář do dlaní a ta dostala snový výraz.
Dobrá, tak tohle je divné.
"Otevři ústa," řekl.
Karl, váhavě, uposlechl.
Gwain přiložil ústa k těm Karlovým, pevně je přitiskl k sobě a vydechl.
Mysl se mu zaplnila obrazy, jako ve zrychleném filmu, zprvu bolestivě – křídla, meče, krev, oblaka, rozkvetlé louky, muži, ženy, děti, zvířata – všechny ty obrazy vyprávěly příběh, on však nedokázal pochytit, co znamenají. A tak zavřel oči a ponořil se do toho, co se tam dělo. Jakmile to udělal, projel jeho tělem takový pocit, jaký ještě nikdy nepocítil.
Gwain jej sevřel ještě pevněji. Obrazy se zrychlily a Karl se uvolnil, opřel se o tělo anděla a celého ho zalila vlna blaženosti. Zasténal do jeho úst. Vznášel se, on se vznášel. A pak, najednou, všechny ty příběhy začaly dávat smysl – všechno to pochopil. Mysl měl jasnou a rozšířenou o to, čím vším byl.
Můj Bože!
A myslel to vážně. Jeho spojení s Bohem bylo ohromující – cítil to. Znal své poslání, smysl svého života. A viděl sám sebe, kým doopravdy byl – viděl svá křídla. Já mám křídla!
Obrazy zpomalovaly a spěly ke svému závěru a eufórie pomalu opadávala.
Gwain se odtáhl. Podíval se na něj, něžně, soucitně, hrdě.
Karl neměl slov, přerývavě dýchal, stále ještě zmatený z vytržení, kterým bylo týráno jeho tělo.
"Dej si načas," řekl tiše Gwain.
"J-já... ty vzpomínky, říkají že... já jsem anděl?"
"Jsi poloviční anděl. Tvá druhá půlka je velmi lidská. Existuje mnoho lidí s andělskou krví, ale ta tvá... ten anděl v tobě byl vždycky hodně silný."
"Vždy jsem se rychle uzdravoval. Nikdy jsem neměl jedinou modřinu."
Gwain přikývl. "Obávám se, že nejsi úplně nesmrtelný, ale tvá průměrná délka života se právě prodloužila na nějakých pět set let."
"To není možné!"
"Ale ano, je."
Najednou se otočil a podíval se za sebe. "Mám křídla?"
Gwain se zasmál. "Vy mladí chcete vždycky desert před hlavním jídlem."
"Jak jste starý?"
"Něco přes deset tisíc let."
Karl hvízdl.
"No jo, Roger Daltrey nikdy tak dobře nevypadal... dobře tedy, pokud jsi v pořádku, měli bychom jít."
"Elena..." Jakmile na ni Karl pomyslel, všechno, co se stalo, se mu naplno vrátilo. "Ach, ne... nemůžu tomu uvěřit..." Srdce ho pro ni bolelo.
"No ano, není teď právě na dobrém místě."
"Jak ji zachráníme?"
"S tvou láskou k ní... a s tímto."
Gwain mu před nosem blýskl čarodějným perem.
"Jak jste –"
"Vrátil jsem se k troskám té budovy, předtím, než jsem zamířil sem."
"Vy se toho pera můžete dotýkat?"
"Všichni andělé mohou. To proto jsi byl schopen ho uchopit."
"Proč se toho pera mohou andělé dotýkat?"
"Protože, můj synu, jsme to byli my, kdo ho stvořil."

~*~

"Našla jsem ji!" vykřikla Amy a téměř se udusila svým druhým kafem. Rozběhla se do obýváku, jen aby viděla, že Pueblo s Mary spí na gauči, s hlavami opřenými o sebe. Zasáhlo ji to nepřipravenou, žaludek se jí na chvilku stáhl a jí se udělalo zle, pak ale všechny své pocity pohřbila hluboko ve své mysli a kopla Puebla do holeně.
"Co je?" vyletěl a Mary spadla na gauč.
"Seděla jsem v kuchyni na zadku a pracovala, zatímco jste vy dva spali."
Mary zazívala. "A byl to ten nejlepší spánek za posledních pár měsíců."
Amy se zamračila. "Dobrá, našla jsem Elenu."
To si získalo Maryinu pozornost. Najednou vstala a zamířila do kuchyně, s Amy a jejím otravným společníkem v závěsu.
Amy blýskla očima po Pueblovi. "I ty ses dobře vyspal?"
Křivě se na ni usmál. "Ach ano, děkuji – Maryina hlava je pohodlná."
"Kde?" Zeptala se Mary a vrátila je oba zpátky k problému, kvůli kterému tu všichni byli. "Kde je?"
"Tady," ukázala Amy na zářící červený bod na mapě. "Hyde park – přímo uprostřed, kde tyhle tři cesty tvoří trojúhelník."
V ten okamžik někdo zaklepal na dveře.
Všichni ztuhli.
"Amy, použila jsi ochranné kouzlo proti Etiennovi?"zašeptala Mary.
Amy přikývla.
"Vy zůstaňte tady. Já tam jdu."
Mary zmizela. O pět vteřin později zaslechli její výkřik.
Připraveni k útoku, vylítli z kuchyně a Amy zamrzla v půli kroku a Pueblo do ní zezadu narazil.
"Tomu nevěřím," zašeptala.
Stál tam Karl s bílým prostěradlem kolem pasu, s jakýmsi chlápkem, který vypadal, že dneska dost přebral marjánky. Vypadalo to, že se Mary na něj vrhla a nemíní jej jen tak pustit z objetí.
"Jsi to ty!" vykřikovala. "Jsi to vážně ty!"
Karl ji objal nazpátek. "Jo, je to tak. Rád tě vidím, Mary."
Konečně se ho pustila a smála se a plakala zároveň. "Nejsi tak mrtvý, jako když jsme tě viděli naposled."
"Ani já si nepřijdu tak mrtvý," usmál se na oplátku Karl a pak přešel k Amy.
"Ty jsi Amy, viď?"
Přikývla. K jejímu naprostému překvapení, ji objal. Slyšela, jak Pueblovi uniklo tiché, vlastnické zavrčení.
"Děkuji za tvou pomoc Eleně," řekl Karl.
Pocítila osten viny. Samozřejmě, že chtěla Eleně pomoct, ale její účast na tom všem byla cokoliv, jen ne svatá. Stále ještě válčila se svými pocity vůči Etiennovi. Chtěla začít vrtět hlavou, ale Karl ji nenechal.
"Já vím. Vím, jak je tohle všechno pro tebe těžké. Děkuji ti."
Z ničeho nic jí z očí vytryskly slzy. Přikývla a vděčně se na něj podívala.
"Poslouchejte všichni, tohle je Gwain. Pomůže nám dostat Elenu nazpět."
"Moment," řekla Mary. "Jak to, že jsi tady?"
"Vím, že vám všem dlužím vysvětlení, ale nejsem si jistý, že na to zrovna teď máme čas... a mám-li být upřímný, nejsem si jist, jestli už jsem dostatečně připraven o tom mluvit."
"Je to anděl," přerušil ho Pueblo a v jeho hlase bylo slyšitelné pohrdání. "Oni oba jsou."
Amy a Mary zíraly v šoku na Karla.
"Nebo o tom můžeme mluvit hned teď," odvětil Karl.
"To je v pořádku, Dessecu," řekl Gwain a jeho hrubý, cocneyský přízvuk se odrážel od stěn. "Nepřišli jsme s tebou válčit – jsme tady pro Elenu. A víme, že ty taky."
Pueblo přikývl a naštěstí to nechal být, ale moc šťastně přitom nevypadal.
"Anděl?" Zeptala se Mary.
"Počkej," přerušila ji Amy. "Mary, myslím, že na tohle nemáme čas. Karle, našla jsem Elenu."
Amy je všechny odvedla do kuchyně a ještě jednou jim ukázala to místo na mapě.
Gwain si mumla cosi nesouvislého pod vousy a ponuře se na ně díval. "Přesně tohle je to místo – místo, kde se vše sbíhá. Místo, díky kterému může být portál otevřen. A ona je připravená na cestu do stínového světa Shanků."
"Žádný portál do světa Shanků neexistuje," řekl Pueblo. Lokoli se o to postarala – nemohou žít v jiné dimenzi, pouze jako stíny.
"Mám takový pocit, že u nejmocnější čarodějky na světě na tom zrovna moc nezáleží."
Karl si prohrábl vlasy.
"Ano mí přátelé," pokračoval Gwain, "chystá se vytvořit svůj vlastní portál do světa Shanků, tím, že udělá díru do reality."
Pueblo vypadal velmi znepokojeně. "To nesmí udělat! To je, to co chtějí – projdou tím řezem a naplní celý svět temnotou. Dokonce i celé kmeny démonů budou zničeny, pokud s tím budou mít co dočinění. Proč by to dělala?"
"Protože jediný jiný způsob, jak se dostat do jejich světa je přes sny."
V Pueblově tváři problesklo porozumění. "Jako začínající sukuba nebude schopna po týdny usnout, možná i měsíce, pokud je plně nakrmena."
"A ona tak dlouho čekat nechce."
"Počkat..." Amy se to snažila všechno pochopit. "Takže, když se nemůže dostat do jejich světa, aby je mohla zabít, přivede je sem, aby se zabila?"
"Nemyslím si, že by to bylo jejím záměrem, Amy. Myslím, že se chce dostat do jejich světa, aby je pozabíjela a portál za sebou zase zavřít."
Karl zbledl.
"Problém nastane ve chvíli, kdy se něco pokazí a portál zůstane otevřen. Pokud by jím Shankové prošli, ve skutečném světě by se zhmotnili."
Pueblo zaklel. "Shankové se na zemi nikdy nesmí zhmotnit. Smrt by se snesla na nás všechny."
"Musíme se tam rychle dostat. Amy, bylo by možné spojit tvou energii s Pueblem a teleportovat vás tam najednou i Mary?"
"Myslím, že ano."
"Dobře tedy. My s Karlem to provedeme po svém."
"Poletíte?" Zeptala se Mary.
Gwain se usmál. "Samozřejmě."
"Moment," řekla Amy. Ukázala na Puebla a Karla, a pak zamumala, "Ornata."
Oba dva měli najednou na sobě tričko a džíny namísto bederního pásu a přikrývky.
"Díky!" usmál se Karl.
"Jak nepohodlné," postěžoval si Pueblo.
"Dobrá, tak jdeme." Gwain popadl Karla. "My to musíme vzít oklikou. Sejdeme se tam, lidi."
"Kam jdeme?"
Gwainova tvář zesinala. "Portál do světa stínů nebyl nikdy předtím stvořen. Musíme zjistit, jak ho zavřít, kdyby se jí to nepovedlo."
"Gwaine, nesmím ji ztratit."
"Na to teď nemysli, kanče. Pojďme." A vyšli ven ze dveří.
"Hmmm," řekla Mary, "jsem trošku zklamaná, že je neuvidím odlétat."
Amy pokrčila rameny. "Tvoje okno je příliš malé na to, aby jím prošli. Pueblo?"
"Já jsem připraven. Cítíš se dostatečně silná na to, aby ses teleportovala znova?"
"Nikdy mi nebylo líp. Budeme se muset kvůli tomu svléknout?" Zeptala se sarkasticky.
Zasmál se. "Ne, energie z nás obou bude dostatečně silná, aby přenesla nás i naše oblečení."
"No, díky Bohu za to," řekla Mary. "Hele lidi a co tam vlastně budeme dělat, až se tam dostaneme?"
"Zkusíme Eleně rozmluvit to otevírání portálu."
"A co když přijdeme pozdě a budou tam všude kolem nás spousty démonů?"
"Budeme bojovat," řekl Pueblo. "Nemáme jinou možnost. Umíš bojovat?"
"Ehm, dělám kick-box... počítá se to?"
"Budeme ti hlídat záda."
Všichni tři se chytli za ruce. Amy cítila, jak se jí Pueblova síla propaluje dlaní a ona tu svou poslala na oplátku jemu. Druhou rukou nabízeli svou energii Mary. Brala si ji, ať už si to uvědomovala nebo ne. Vykulila oči. "Dopr -."
A pak už se řítili prostorem.

~*~

Elena chodila na místě určení sem a tam, a snažila se najít střed proudění všech energií. Ta správná místa se nacházela vždy tam, kde se protínaly tři a více proudy energií. Dnes se jí magnetické pole v atmosféře zdálo slabší víc, než bylo obvyklé. Potřebovala mnohem větší nárůst, mnohem více síly. Nechtěla si tady hrát na malování kruhů, proboha, chystala se udělat díru do jiného světa a už se nemohla dočkat – nemohla se dočkat, až uvidí jeho obyvatele trpět a umírat. Věděla, jak to skončí – ach ano. Tohle nebyla jen tak nějaká lehkomyslná mise. Nedělala nic bez rozmyslu. Nechtěla, aby Zemi zaplnili Shanka démoni. Jakmile vytvoří portál, musí ho zavřít dřív, než stačí démoni utéct.
A jediná cesta, jak ho uzavřít, je její krví. Není jí třeba moc, jen jedna kapka, kdekoliv ve středu trojúhelníku, doprovázená kouzlem, které zná zpaměti. Díky její krvi ji portál přijme a ona bude schopna projít skrz a také ho zavřít. A to je vše – chce do jejich světa a tohle je ta nejrychlejší cesta, jak se tam dostat. Chystá se Shanky zničit na jejich vlastním území a chystá se jít ke dnu s nimi. To je jediné přijatelné vykoupení, za to, co udělala… jemu.
Rychle a tvrdě ji opět přepadl smutek. Vyvolala namísto toho všechen svůj vztek a dovolila mu, aby přehlušil jakékoliv jiné emoce. Na žal nebylo v srdci Shanka démonů místo. Zejména ne v srdci toho, kdo se je chystal všechny pozabíjet.
Podívala se na obzor a odhadla, že bude kolem půl sedmé ráno – že už brzy vyjde slunce. Park už byl otevřený – otevíral se v pět – ale stále tu bylo relativně prázdno. Většina těch, které potkala, od ní rychle pospíchali pryč v opačném směru. Jeden mladý pár, zjevně nesmírně zamilovaný, si pravděpodobně myslel, že je pouliční komik a hodili jí libru.
Ona sama se musela donutit k tomu, aby se zaměřila na důvod, proč je tady, proto aby je nemohla roztrhat na kusy.
Po páteři jí proběhl důvěrně známý pocit.
Je to tady! Našla jsem to!
Neztrácela čas. Postavila se do středu proudění a skrze ni projela tak mocná síla, že byla sotva schopna to vše vyslovit. Pozvedla pravou ruku.
„Gladium meum.“
V dlani se jí zhmotnila dýka a ona sevřela v ruce její chladný kov.
“Aperite ostium meum sanguinem, ad tenebris umbram saeculi!”
Zdálo se, jako by se země pod jejíma nohama mírně zatřásla.
Přiložila si čepel nože k zápěstí a jedním řezem provedla malý, čistý řez.
O vteřinu později začala tenkým řezem, skrze její démonskou kůži, proudit červeň a vypadalo to, jako by suché a vyprahlé pláně zalila blahodárná záplava.
Nechala svěšenou paži a čekala, až potřebná kapka dopadne k zemi.
„Ne!“ Ozval se za jejími zády výkřik.
Otočila se a uviděla Amy, Mary a snědého chlapíka, kterého nikdy předtím neviděla. Byla to Mary, kdo vykřikl. Amy se rozběhla k ní. Elena, aniž by přemýšlela, natáhla ruku a vlnou síly ji odhodila nazpátek. Dopadla na muže, který pod její tíhou zamručel, ale neupadl – dokonce ani nezaklopýtal – což Elenu přivedlo k zamyšlení, je-li to vůbec člověk.
„Karl je naživu!“
Ztuhla.
To není možné! Cítila ho v sobě – jeho světlo, které mu ukradla – jeho duši. Nemohl být živý. Neměl žádný puls.
„Karl je naživu!“ Zakřičela znova Mary. „A je na cestě sem.“
Logika zápasila s jejími instinkty, ale uvnitř ní už zaplála naděje, která mátla její smysly. Pokud je naživu…
Příliš pozdě, cítila, jak ji na kůži polechtala kapka a jak její malá hmotnost opouští konec Elenina prstu.
„Ne,“ zašeptala, ale kapka následovala gravitaci a ne Elenina příkazu.
Dopadla k zemi.
Z výbuchu světla, který následoval, ji rozbolely oči a odhodil ji nazpět. Amy, Mary a ten muž, přiběhli k ní. Všichni čtyři se zadívali na prostor, pár stop nad zemí, kde se vznášel otevřený portál. Ve skutečnosti to vypadalo jako trhlina na obloze. Trhlina sama o sobě byla tmavě fialová, jako modřina. Obloha kolem ní měla barvu kobaltové modři a všechno se to vlnilo a praskalo jako světlo lámající se ve vlnách. Mělo by to být skoro morbidně krásné, kdyby všichni nevěděli, co to znamená.
Na Elenu plně dopadla realita a spolu s ní a jediné možné řešení této situace.
„Co jsem to provedla? Mary… je Karl doopravdy…?“ Nedokázala to slovo ani vyslovit.
Mary přikývla.
„Musíme se připravit. Shankové projdou během vteřiny skrz.“ Pronesl ten muž. Vypadal dost rozzuřeně.
„Můžu to zavřít. Dokážu ten portál zavřít.“ Sevřela dýku, kterou držela. „Mary, řekni Karlovi, že mě to mrzí.“
„Řekni mu to sama.“
Elena jen zavrtěla hlavou a snažila se potlačit slzy, zatímco dýkou mířila stále níž –
„Eleno!“
Ach Bože!
Nedokázala si pomoct – ani sto koní by ji nedokázalo udržet v opačném směru, aby se neotočila za hlasem, který se ozval za ní.
Byl tam. Živý.
Tvář měl plnou strachu a zoufalství, když se zadíval na trhlinu, zející jim nad hlavami.
Věděl to… věděl, co se v zápětí stane…
A pak tam byl, přímo u ní a vzal ji do náručí. Zhroutila se mu v náručí. Celý její svět se rozsvítil a zemřel v ten samý čas.
Za Karlem stál postarší muž s chmurným výrazem ve tváři. „Udělala jste tu pěkný bordel, mladá dámo.“ Nesouhlasně zamlaskal.
„Dokážu to napravit.“
„Ne!“ řekl Karl a přitáhl si ji k sobě ještě těsněji.
Pohlédla na něj a náhle si byla až velmi vědoma toho, jak vypadá a zastyděla se. „Karle… myslela jsem, že už tě nikdy neuvidím. Jsem tak ráda, že jsem ještě jednou měla tu možnost. Tak moc mě to mrzí.“
„Ššš. Nevěděla jsi to – nikdo z nás to nevěděl.“
„Nech mě to napravit – jsem jediná, kdo to může udělat.“
Postarší muž položil ruce na Karlova ramena. „Není jiná možnost synu. Přišli jsme příliš pozdě.“
Karl přikývl, ale jak zjistil, měl co dělat, aby udržel slzy.
„Přicházejí! Pospěšme si!“
Otočila se a uviděla, jak se na druhé straně portálu míhají stíny. Elena ještě jednou přiložila dýku k zápěstí a stiskla. Avšak dříve, než stačila proříznout kůži, vyletěla jí dýka z rukou a prolétla vzduchem. „Co to…?
Všichni se otočili a všimli si Etienna, který stál o pár metrů dál a v ruce svíral Elenin nůž.
„Etienne… proč?“ Vykřikla Amy, hlas plný zmatku a čehosi jako… smutku. Elena by tyto emoce poznala kdekoliv.
Nic neřekl.
Dívali se s Elenou jeden na druhého a Elena cítila, jak se v ní opět zmáhá vztek... Dědeček.
Pueblo vykřikl, nebo to možná byl spíše válečný pokřik.

První ze Shanka démonů propadl portálem, v zápětí následován dalšími dvěma, a pak se rozpoutalo peklo.

5 komentářů:

  1. Moc děkuji za další překlad kapitoly. Katka

    OdpovědětVymazat
  2. ´Dakujem za preklad.Lenka

    OdpovědětVymazat
  3. Dík za ďalšiu kapitolu :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuji za překlad! :-)
    D.

    OdpovědětVymazat
  5. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat